Jsou tepelná čerpadla ryze moderním způsobem vytápění? Možná vás překvapí, že vůbec první zmínku o nich můžeme hledat už v 19. století. Jejich funkci předznamenal skotský fyzik William Thomson, známější pod svým šlechtickým jménem lord Kelvin.
Na jeho vědeckou činnost dodnes máme upomínku v podobě termodynamické věty říkající, že teplo nemůže při styku dvou těles různých teplot samovolně přecházet z tělesa chladnějšího na teplejší. A tak vlastně už tehdy popsal princip tepelného čerpadla. První pokusy s aplikací této teze v praxi učinil ale až kolem roku 1940 Robert Weber, americký vynálezce, který tak má na kontě prototyp. Ač se k němu dostal v podstatě trochu náhodou. Primárně totiž experimentoval s mrazicím přístrojem, ale všiml si, že se u něj značně zahřívá kondenzátor, napadla ho tedy ještě další možnost. Připojil k němu zásobník na teplou vodu a přebytečné teplo mu posloužilo pro vytápění. Pradědeček dnešních zařízení byl na světě.
Jejich skutečné uplatnění ovšem stále trvalo. Do jisté míry ojedinělou vlaštovkou bylo průmyslové využití T. Haldanem v USA, který tak začal vytápět budovu úřední. Větší zájem o ně se objevil až v roce 1980, příčinou tak nebývalého rozmachu byla ropná krize a snaha najít alternativu za paliva fosilní, která v té době dominovala. Následně došlo opět k útlumu, pozornost na sebe opět připoutala až na přelomu tisíciletí.
A stále narůstající náklady na bydlení jejich oblibě nahrávají dosud. Kvalitní tepelná čerpadla se vyznačují dlouhou životností, vysokou účinností a úsporným provozem. Prakticky s nimi nebudete závislí na ceně energií. Vstupní investice do nich se tak záhy vrátí, uvádí se, že nejpozději v horizontu osmi let. Nezbytně nutná je ovšem v tomto případě rovněž dostatečně kvalifikovaná montáž a pravidelný servis, má-li po tuto dobu bez problémů sloužit svému účelu. Další ze zásadních výhod je i ekologický provoz nezatěžující životní prostředí, který využívá z větší části přírodní zdroje.